Dvojice posuvných stěn, před začátkem obřadu pozicovány v exteriéru vytváří na stranách objektu intimní zákoutí pro soukromnější konverzace nebo chvilky o samotě. První pár posuvných stěn v závěru samotného obřadu katafalk s rakví vizuálně odděluje od smutečních hostů a symbolizuje tak moment rozloučení.

 

Druhý pár stěn pak síň uzavírá v době, kdy se nekoná obřad. Tehdy je předprostor síně spojený a slouží jako důstojné zázemí pro návštěvníky hřbitova - doplněn o mělký vodní prvek, lavičky a stůl. Novou část hřbitova koncipujeme jako lesní. V rámci dalšího možného rozšíření osu uzavíráme lesním kolumbáriem. Vzniká tedy posloupnost: venkovní svět - cesta - místo rozloučení - místo odpočinku. Les pak vnímáme jako ideální obraz posledního odpočinku - návrat k přírodě.