V 358. patře mrakodrapu začíná nový pracovní den. Do práce přilétám jako každé pracovní ráno v 9:00. Od té doby, co se pracovní týden zkrátil na dva dny, se mi nevstává dobře. Potřeboval bych trochu pravidelnější rytmus, navíc byla dneska zase zácpa v letovém koridoru. To jsou ty úterky. Naše androidí sekretářka mne hned zdraví zabzučením servomotorů, mrkne kamerama a ptá se: „Dobrá ráno pane, co si dáte k snídani?“ Objednávám si cereální raw kaši ohřátou na 37 stupňů a letím dál na svoje místo. Moje kancelář je perfektní. Z téhle výšky je na Prahu skvělý výhled. Celé město mám jak na dlani. Budova je už sice pár let stará, ale pořád patří k nejlepším ve městě. Každý tu má své vlastní místo, ale všechny kanceláře jde vzájemně propojovat a organizovat do větších shluků podle typu projektu, na kterých zrovna pracujeme. Každá profese má trochu jiné uspořádání kanceláří i pracovní režim. Na to, že každý typ práce žádá jiné pracovní prostředí, už se naštěstí taky před pár lety přišlo. Věřili byste, že ještě ve 21. století pracovali všichni dohromady v jedné kanceláři? Samozřejmě, že se tenkrát v takovém místnosti nedalo na práci vůbec soustředit. Z dnešního pohledu se mi to zdá směšné. Vystresovaní lidé seděli u bílých krabic s obrazovkami (holografická projekce tenkrát ještě neexistovala) a tiskly svoje dokumenty na tiskárnách na papír? Co tohle bylo za dobu… Krabic od počítačů jsme se zbavili už před půl stoletím s příchodem sdílené výpočetní síly. No a papír? Papír zůstává už jen pro knihy. Je to trochu staromilské, uznávám, ale knihy mám moc rád.
Kromě své kanceláře má ještě každý možnost pracovat kdekoliv jinde v areálu. Různá místa a zákoutí slouží pro rozdílné pracovní aktivity. Nejraději dělám v mandarínské restauraci na 86. podlaží. Jejich instantní nudle z dvacátého století jsou úplně boží. Dobře se mi tam pracuje. Zapnu holografickou jednotku, se kterou se spustí i má virtuální asistentka Inó. Je rychlá a spolehlivá, jen nemá ráda, když si beru do kanceláře svého psa. Bojí se zvířat. Jak se aplikace může bát psa, to nechápu. No, asi jí tak naprogramovali. Minule jí chtěl kousnout do nohy a nějak nemohl pochopit, že je Inó jen svazek světla. Po obědě si chodím na chvilku zdřímnout do relaxační místnosti. Dopolední práce unaví a já potřebuji načerpat novou sílu na odpoledne. Levitační terapie je úžasná vymoženost. Vznášíte se potmě v antigravitačním poli a svět okolo vás jako by neexistoval. Často si k levitaci pustím nějakou hudbu. Nejraději mám staré klasiky – Beethovena, Mozarta, nebo AC/DC. Dneska nemám na odpočinek čas. Sedmihodinová pracovní doba je náročná, ale krátká. Do tří ještě musím udělat spoustu práce a pak už zase rychle letět domů. Je úterý odpoledne a začíná víkend.
