Na počítači svítila modrá obrazovka a svým studeným světlem prozařovala noční kancelář. První myšlenky vzpomínají na poslední zmáčknutí klávesové zkratky pro uložení souboru a následuje panický strach z toho, co zbylo z několika hodinové práce. Myšlenky jsou černé jako půlnoc, která se kvapem blíží a já pomalu napřimuji prst, zdegenerovaný prací na počítači směrem k tlačítku reset. Prst v tuhle noční hodinu připomíná spíše orlí dráp, než kousek lidského těla. Obrazovka zabliká, objeví se obligátní nápisy, kterým jsem nikdy nerozuměl, a systém se probudí do nového počítačového rána. Svěží, rychlý, restartovaný. Kéž bych to uměl taky, povzdechnu si a počítám pracovní ztráty…

Naše studio je jako stroj, počítač, který je někdy třeba restartovat. Pracuje přesně a efektivně, ale jednou za čas se zahltí a je potřeba vyvolat restart.

Foto: Tobiáš Hrabec

Foto: Tobiáš Hrabec

Práce architekta není jednoduchá. Skládá se mnoha operací, které musí v průběhu cesty od studie k realizaci vykonat a které mají mnohdy s kreativitou je málo společného. Naše práce do sebe extrahuje spoustu profesí a já si někdy připadám, jako někdo z úplně jiného oboru.

V tomhle složitém systému člověk lehce zapomene, o co mu vlastně na začátku šlo a je velmi důležité, nacházet si pro sebe dostatek času na to, abyste neztratili niť a zůstali na cestě, kterou jste si na startu vybrali. Proto je důležité umět se zastavit a neustále si znovu a znovu formulovat jakým studiem chceme být.

Foto: Tobiáš Hrabec

Foto: Tobiáš Hrabec

Naší kancelář jsme založili hned po škole a za těch víc jak deset let urazili obrovský kus cesty. Mnohokrát jsme zakopli a museli vstávat. Mnohokrát jsme museli restartovat náš počítač, abychom si uvědomili, kdo jsme a kam jdeme. Stejně jako se stává zlomená kost po zhojení silnější i my se učíme a s každým dalším restartem jsme silnější a zkušenější, než dřív.

Po několika letech máme nové místo pro naší kancelář, novou vizuální identitu, nový web a hlavně skvělý tým, který sdílí naše myšlenky, nadšení a kryje nám záda. Pořád známe svoje sny, pořád se snažíme být těmi kosmonauty architektury, kterými jsme byli dřív. Jenom jsme změnili naše cíle a zdá se, že tentokrát letíme dál, než jsme si vůbec kdy mysleli.