Lokace: Opatovice nad Labem, ČR
Investor: obec Opatovice nad Labem
Projekt: 2024
Autor: Jan Mach, Tobiáš Hrabec, Hana Podešvová, Matěj Tobiáš

Do jaké chodíš třídy? Já chodím tam nahoru, do tý dřevěný chaloupky!

Když jsme poprvé přijeli do Opatovic nad Labem podívat se na jedinou školku v obci, vykoukla na nás trochu zašedlá kompozice několika budov a přístavků. Hlavní historická budova, nově zrekonstruovaná, o pár desítek metrů vedle druhá budova, tedy bílá kostka z 60. let, a nakonec přístavba ze začátku tohoto století spojující všechny tyto objekty směsicí dlouhých zastřešených chodeb. A potom ještě kuchyně, která byla také v samostatné budově. Takže zadání vlastně přišlo samo – uchopit a sjednotit.

Přes silné emoce z chaosu několika odlišných hmot zde ale byla vidět silná potřeba růstu přicházející s časem. A právě to bylo i naším hlavním úkolem – nástavba nové školní skupiny. Lehká, rychlá a snadno adaptabilní dřevostavba. Odpověď na tížící aktuální otázku nedostačujících kapacit. Právě v adaptabilitě vidíme cestu. Není totiž jasné jak dlouho bude situace přetížených stavů trvat. Snadné rozebrání či další nastavení je tak klíčovou vlastností tohoto návrhu.

Navrhování školky je těžkým řemeslem. Je to jako otevřít pandořinu skříňku nostalgie, dávných zapomenutých křivd, nedojedených obědů a starých kamarádů. Zároveň je to ale taky příležitost na chvíli opustit zkostnatělost dospěláckého života plného pravidel a hrát si. Bez předsudků, beze strachu. Je to uvědomění, že dětská radost nespočívá v estetickém potěšení čistého minimalismu, ale v prostoru, jehož kouzlo spočívá v tom, že může být chvíli fantaskním hradem, chvíli tajemnou džunglí.

Školka je místem, kde si malé dítě začíná vytvářet své první vztahy se světem. Myslíme si, že by měla být prostorem plným hravosti a objevování, který dětem poskytuje co nejvíce podnětů a zároveň bezpečným prostředím pro učení založené na vlastních zkušenostech. Hlavní místnost – místo, kde děti tráví většinu času – je proto navržena, aby nabízela nejrůznější zákoutí s odlišnými atmosférami. Z hlavního převýšeného prostoru, osvětleného obrovským světlíkem, jako chapadla chobotnice vyčnívá pět výklenků. Potkává se zde otevřenost s intimností menších prostorů. Bezpečí. Tady je chlupatý koberec, tam kousek dřeva a hned vedle zas korková stěna. A hlavně ty velký okna!

Jedno z nich vede na střešní terasu. Další úroveň náhledu na svět. Děti z ní vidí na kamarády ze spodních tříd a zároveň jsou součástí ptačí říše korun stromů. Díky vizuálnímu propojení s hlavní místností tak hranice vnitřku a vnějšku splývá. Stejnou úvahu máme i u stávající spodní třídy, kde místo klasických oken s vysokým parapetem, pro děti téměř k ničemu, vybouráváme otvory pro velká francouzská okna, čímž navazujeme silnější pouto s nově upraveným dvorkem.

Kromě dřevěné nástavby se snažíme popasovat s tím, co je dole, tedy směsicí různorodých hmot. Scelujeme je fasádou z perforovaného plechu. Tam, kde se v pozdních večerních hodinách stále něco děje, začíná život tajuplně prosvítat ven. Nezbytnou součástí celého projektu je také zvýšení kapacit skladovacích prostorů a nová ředitelna, které vznikají drobnými úpravami ve stávajících i přistavovaných hmotách.