Lokace: Liberec, ČR
Investor: Soukromý
Rok projektu: 2023
Generální projektant: Mjölking s.r.o.
Zastavěná plocha: 1748 m2
Obestavěný objem: 42 831 m3
Autor: Jan Mach, Jan Vondrák, Tobiáš Hrabec

Palác Jizera

Dolní centrum Liberce je dnes jedním z nejbolavějších míst města. V dobách, kdy Liberec byl ještě důležitým městem evropského měřítka, vznikla v oblasti řada velkorysých domů, poukazujících na optimismus doby i touhu vybudovat moderní reprezentativní čtvrť s vysokou městskou zástavbou. Pak ale přišla velká válka, odsun sudetských Němců a socialismus. V sedmdesátých letech tu sice vznikla architektura světové kvality z pera sportujících inženýru ze SIALu ve formě Obchodního domu Ještěd, ale ten byl navzdory protestům už po třiceti letech zbourán a nahrazen generickou hmotou obchodního centra Forum.
Městský blok, který doplňujeme, tedy na jedné straně uzavírá honosná hmota obchodního paláce Dunaj a na druhé straně pokleslá forma obchodního centra Delta. Mezi nimi se krčí dva domy, které si pro svoji potřebu v první polovině dvacátého století nechalo postavit uskupení YMCA. Jeden z nich, nikdy nedokončený, dvoupatrový objekt v ulici Revoluční, čekal téměř století na plánovanou dostavbu, která nikdy nepřišla. Druhý, větší objekt v ulici Fügnerova, už ale také neodpovídá měřítku okolních staveb, a kromě drogerie je dlouhodobě prázdný. Investor nás oslovil s úkolem oba domy nahradit městskými domy s byty a komerčním parterem.
Stavění v centru měst považujeme za zvláštní disciplínu naší profese. Obzvlášť pokud jde o stavění v prolukách, kterých je Liberci tolik jako děr v ementálu. V první řadě jde o potřebnou činnost. Nevyplněné mezery a prázdné domy jsou pro město škodlivé a drahé. Absence v místech, kde již existuje veškerá infrastruktura znamená větší tlak na stavění na okrajích, kde je potřeba novou infrastrukturu budovat. Tím spíš dnes, kdy Liberci chybí stovky, snad tisíce bytů. Taková práce ale oproti stavění na zelené louce nese řadu úskalí. Na jednu stranu jsou na nově projektované stavby kladeny veškeré nároky dnešní doby, na které dřívější urbanismus nemyslel, ať už jde o parkování, oslunění nebo technologie. Na druhou stranu ale nechceme uhýbat z principů velkorysého urbanistického založení. Parkování je potřeba zajistit, ale ne na úkor živého parteru s obchodem nebo kavárnou. Podobně severní fasády dokáží nabídnout komfortní výhled a byla by škoda je zalepit schodištěm.

Zatímco ve městech našich západních sousedů již několik let vznikají výškové budovy ze dřeva, u nás stále panuje předsudek, že dřevostavba je dobrá tak akorát jako chata na venkově. Ruku v ruce s ním kráčí i narativ českých požárních norem, který pro dřevěnou konstrukci udává nemilosrdný limit požární výšky dvanácti metrů. Zdá se, jako by vývoj materiálů, skladeb a konstrukcí, který v posledních desítkách let udělal mílové kroky v podstatě neexistoval. Tváří v tvář změně klimatu, oteplování měst i znečištění, je zdánlivě jedinou správnou odpovědí pro stavění ve městě stále jen konvenční železobetonová konstrukce. My ale věříme, že i v České kotlině se časy začínají měnit. Proto dům navrhujeme z větší části jako dřevostavbu. Nemyslíme si, že postavit vysoký bytový dřevěný dům nejde. Takové řešení má totiž řadu výhod a rádi bychom dosavadní tabu začali bourat. Ačkoliv se stavění vyšších obytných budov ze dřeva na území České republiky zatím zdá jako sci-fi, věříme, že tomu tak nebude dlouho. Zkušenosti z Německa, Rakouska i Švédska ukazují, že se věci dávají do pohybu a trend se promítne i do poptávky náročnějších klientů.
Z hlediska ekologie není potřeba dlouze vysvětlovat rozdíl mezi železobetonem a dřevem. Výroba ocelové výztuže i betonu sebou nese značnou uhlíkovou stopu i energetickou zátěž. Dřevěná konstrukce oproti tomu ještě v podobě stromů CO2 z ovzduší odebírá a ukládá. Stejně tak energetická náročnost je v případě dřeva výrazně nižší, ať už jde o výrobu, přepravu, výstavbu, provoz, konverzi, či odstranění stavby. Zásadním přínosem je také maximální možnost prefabrikace přímo částí stavby a s tím spojený přesun velké části stavebních a dokončovacích prací ze stavby na dílnu.
To se může zdát jako marginálie, ale taková změna ušetří celkový čas výstavby, a tedy i čas záborů, při kterých na ulici stojí lešení, okna sousedních domů jsou zalepená prachem a za nimi se obyvatelé bytů snaží neúspěšně vytěsnit zvuky sbíječek a kladiv. Kratší doba stavby samozřejmě také šetří investorovi čas mezi začátkem čerpání úvěru a zhodnocením investice ve formě prodaných nebo pronajatých bytů. Provedení velké části příprav, sítí a povrchů už na dílně také minimalizuje riziko lidské chyby a ušetří architektům bolest hlavy při kontrolních dnech. Především ale přesun práce na dílnu znamená méně úrazů a větší bezpečí a komfort pracovníků. Fakt, že konstrukce vycházejí užší než v běžném konvenčním systému, a ve stejném objemu tedy vznikne větší počet užitných metrů, je už spíše metaforickou třešinkou na dortu.

Na místě původních objektů navrhujeme dva bytové domy spojené podzemním parkovištěm. Podzemní konstrukce, parter a vertikální komunikační jádra navrhujeme z železobetonu, ostatní konstrukce z dřevěných CLT panelů. Většinu stavby chceme realizovat metodou prostorových prefabrikovaných jednotek, lidově řečeno kontejnerů, které budou sestaveny a do maximální míry vybaveny již na dílně. V praxi to znamená, že jednotlivé části bytů budou vybaveny rozvody, koncovými prvky i povrchy. Na stavbu tak dorazí třeba obývák se svítidly, vypínači a zásuvkami, kuchyní s baterií a dřezem, příčkami, koupelnou s obkladačkami, záchodem i sprcháčem. Jeřáb kontejner usadí na své místo v konstrukci a na stavbě už se provádí jen spojovací a dokončovací práce. Prostorově modul limitují možnosti transportu – musí se vejít na korbu nákladního auta. Zároveň nám ale základní modularita ponechává svobodu dispozice bytů slučovat nebo rozdělovat.
Dům v ulici Fügnerova hmotově navazuje na prostorové řešení paláce Dunaj. To jak v měřítku, výšce i odskočení vyšších pater a jednotlivých hmot v nejvyšším podlaží. Stejně tak fasádu navrhujeme jako současnou odpověď na tehdejší velkorysou palácovou architekturu. V racionální ortogonální fasádě se v rytmu šachovnice střídají zapuštěné lodžie a francouzská okna v líci fasády. Boční štít domu orientovaný do sousedního dvora ponecháváme slepý tak, aby zde v budoucnosti mohla vzniknout další zástavba a celý blok se mohl zacelit. Dům v ulici Revoluční se v nižší části fasády odkazuje ke svému dvoupatrovému předchůdci a výškové odskočení horních pater s mezonetovými byty kopíruje korunní římsy okolních domů. Oba domy mezi sebou vytváří vnitřní dvůr s parkovou úpravou a možností průchodu skrze komerční prostory v obou domech. Do dvora fasády obou domů systematicky ustupují a utváří skromné terasy s květníky. Počítáme se systematickým využitím dešťové vody ze střech pro závlahu květníků i dřevin a rostlin ve dvoře.
Stavění v centru měst považujeme za zvláštní disciplínu naší profese. Obzvlášť pokud jde o stavění v prolukách, kterých je Liberci tolik jako děr v ementálu. V první řadě jde o potřebnou činnost. Nevyplněné mezery a prázdné domy jsou pro město škodlivé a drahé. Absence v místech, kde již existuje veškerá infrastruktura znamená větší tlak na stavění na okrajích, kde je potřeba novou infrastrukturu budovat. Tím spíš dnes, kdy Liberci chybí stovky, snad tisíce bytů. Taková práce ale oproti stavění na zelené louce nese řadu úskalí. Na jednu stranu jsou na nově projektované stavby kladeny veškeré nároky dnešní doby, na které dřívější urbanismus nemyslel, ať už jde o parkování, oslunění nebo technologie. Na druhou stranu ale nechceme uhýbat z principů velkorysého urbanistického založení. Parkování je potřeba zajistit, ale ne na úkor živého parteru s obchodem nebo kavárnou. Podobně severní fasády dokáží nabídnout komfortní výhled a byla by škoda je zalepit schodištěm.