10.05.2024, Marie
Co s ní? Pozemek, na které stavíme náš dům, je docela malý a strmý. Ve spodní části parcely stojí nefunkční trafostanice, není nijak historicky cenná a na parcele je umístěna celkem nelogicky, nakoso, jako pohozená obří kostka cukru. Proto naše první úvahy směřovaly k jejímu zbourání. Její osud však nyní nevypadá tak tragicky, jako by se mohlo zdát při prvních úvahách.
Často se nás známí ptali, jaký to je, když si dva architekti navrhují dům. Dům jsme měli vymyšlený raz dva. Rychle jsme si pojmenovali motivy z míst, které máme rádi. Moc dobře víme, co potřebujeme, a hlavně co nepotřebujeme. S trafačkou to ale bylo napínavější. Tahle bílá kostička má totiž masivní betonové základy, zdravé zděné obvodové zdi, a tak by její zbourání bylo docela zbytečné i drahé. Prošli jsme si úvahami od bourání, rekonstrukce na pronajímatelný tinyhouse, sklad na kola a lyže, budoucí vejminek pro rodiče až po variantu, že bychom v trafačce bydleli sami, než se nový dům postaví.
Vše máme nakreslený na papíře a prošli jsme důsledně různými scénáři. V tom je příprava vlastního domu asi nejnáročnější a nejzábavnější. Otevřít si paletu svého budoucího života, ale zároveň na ničem moc nelpět. K trafačce jsme si mezitím vytvořili vztah. Je to takový klíště na kožichu fenky Dorky, na který jsme si zvykli.
A tak ji opravíme! Nejhůř to nese můj táta, který by klíště nejradši odbouchnul dynamitem a na zbylém místě parcely postavil něco „solidnějšího“ a hlavně ne tak nakoso. Ale nám se to tak líbí. Architekti radši problém vyřeší, než by ho odstraňovali. Je to tak správný – ekonomický, ekologický i logický.
V trafačce bude zázemí pro práci i všechny návštěvy, kterým se nebude chtít jít po večeři v Dorce domů. Přístupná bude velkým francouzským oknem. Na stěnu pověsíme nějaký z obrazů, který jsme dostali od kamarádů ke svatbě, nebo moji silničku Bianchi. Přece jen se na ni lépe kouká, než se na ní jezdí. Fasáda bude z opalovaného dřeva a na střechu, která bude přístupná po úzké lávce, umístíme malou zahrádku přístupnou z horní úrovně zahrady. Ať tam budou bylinky, nebo rybíz, moc se na to těšim. A tak jen doufám, že se časem trafačka nakonec zalíbí i tátovi a nebudeme se bát při každém návratu domů, že místo zahradního domku najdeme jen doutnající suť po výbuchu trhaviny.
