Liška
Liška se uvelebila na první skále. Její dlouhé tělo stojí na kameni, ocas jí trčí do údolí. Vidí celou Rokytnici i okolní kopce. Bystrým okem sleduje, jak taje poslední sníh na Lysé hoře, ví o prvních petrklíčích na svazích, kam se opírají paprsky jarního slunce. Letní slunce jí bělí záda, podzimní deště lišce potemní její dřevěnou srst. Tak račte vstoupit, milánkové, teď vás na hřbetě povozí Liška z Františkova!
Na Lišku je hezký výhled z malé lávky, která stojí nedaleko společně s posezením, které je jako dělané pro odpolední svačinku. Takových zastavení je po cestě víc, tak když bude u Lišky plno, nesmutněte, jinde pro vás bude určitě místo.