Jsem sama uprostřed hladiny,
v zajetí mrazivých bouří.
Nohy mi oblizují mokré jazyky,
v chladných nocích po tobě toužím.
Bílá loď z papíru rozráží pěnu studu,
bříza je svědkem mojí cudnosti.
Tisíce zrcadel hrají blýskavou etudu,
ledový žebřík odpočítává kroky noci.
Jsem vločka na chodníku,
prosím spěchej, nemáme čas!
Na chvíli a pak navždy zmizím,
oheň zhasne, s ním i můj hlas.
